聖誕節和新年快樂 [圣诞节和新年快乐]
Sretan Božic i uspješna Nova godina!
Glædelig jul og godt nytår!
Prettige Kerstdagen en een gelukkig nieuw jaar!
Bonan Kristnaskon kaj feliĉan novan jaron!
Häid Jõule ja õnnelikku uut aastat!
Hyvää joulua ja onnellista uutta vuotta
Joyeux Noël et Bonne Année!
Nollaig Shona agus Athbhliain faoi mhaise duit!

Frohe Weihnachten und ein frohes neues Jahr!
Καλά Χριστούγεννα και Ευτυχισμένο το Νέο Ετος
חג מולד שמח ושנה טובה
Kellemes karácsonyt és boldog új évet!
Gleðileg jól og farsælt komandi árIlocano
Buon Natale e felice Anno Nuovo!

クリスマスと新年おめでとうございます
Bouan Noué et Bouanne Année
Natale hilare et annum faustum
Meri Kirihimete Ka puta a Matariki, ka rere a Whanui, ko te tohu o te tau
God jul og godt nyttår (Bokmål) God jol og godt nyttår (Nynorsk)
Wesołych Świąt i szczęśliwego Nowego Roku!
Feliz Natal e próspero ano novo!
ਕਰਿਸਮ ਤੇ ਨਵਾੰ ਸਾਲ ਖੁਸ਼ਿਯਾੰਵਾਲਾ ਹੋਵੇ
Alassëa Hristomerendë! Alassëa Vinyarië!

Crăciun fericit şi un an nou fericit!
С Рождеством Христовым и С наступающим Новым Годом
Veselé vianoce a šťastný nový rok!
Ciid wanaagsan iyo sanad cusub oo fiican!
¡Feliz Navidad y próspero Año Nuevo!
God jul och gott nytt år!

เมอรี่คริสต์มาส และสวัสดีปีใหม่
Yeni yılınızı kutlar, sağlık ve başarılar dileriz!
Bеселого Різдва і з Новим Роком!

Podstatou semináře bylo seznámit účastníky se systémy pro správu zakázek, s jejich typy, funkcemi a pomoci firmám i freelancerům efektivně spravovat klienty a zakázky, na kterých pracují. Přednášející zároveň dávali dostatek prostoru i účastníkům, aby sdělovali své dojmy z používání různého software a práce s ním.

Na čem se všichni shodli byl bod, kdy ve firmě (respektive na zakázce) pracuje více jak tři lidé. Domlouvat se po e-mailech či jiných komunikačních kanálech prostě nestačí a nejeví se jako vhodná a spolehlivá metoda pro vzájemnou komunikaci, ukládání dat a informací o klientovi a procesu zakázky.

Důraz byl kladen především na systém, který by byl schopný zajistit celý proces od začátku řízení zakázky až po její ukončení. To znamená zajištění průběhu zakázky, předání podkladů, rozdělení úkolů, status jejich vyhotovení (zodpovědnost přidělené osoby za zpracovaný úkol), pracovní výkazy až po vyúčtování.

Co by jistě uvítala každá firma je, že by takový systém měl v sobě obsahovat CRM (Customer Relationship Manager – databáze kontaktů na dodavatele i firmy) a zároveň pomoci plánovat řízení jednotlivých zakázek. Jako nejvíce se problematickou položkou jevila technická náročnost a nároky kladené na takový systém. To znamená přenos dat, přístupy zodpovědným osobám za jednotlivé úkoly i přímé napojení na zákazníka.

Kromě technické náročnosti byla druhou hlavní otázkou integrace. V rámci webové služby máte totiž nulovou kontrolu nad daty, na druhou stranu v rámci integrovaného systému vám hrozí, že spadne-li počítač a vy zrovna nemáte zálohovaná data, koledujete si o jejich ztrátu.

Třetím a velmi důležitým bodem byla otázka financí. Takové systémy se totiž mohou pohybovat v řádu od 10 tisíc Kč po statisíce korun. S tím souvisí i otázka, zda je lepší takový systém odkoupit nebo je lepší jeho pronájem.

Těžká ráda doporučit konkrétní systém, protože každé firmě (živnostníkovi) vyhovuje něco jiného a jiným způsobem řeší jednotlivé zakázky. Mnohým freelancerům například vyhovuje naprosto jednoduchý systém, kde není zapotřebí využívat databáze kontaktů na klienta.

Jaké systémy nám jednotliví přednášející představili?

Mezi projekty, které byly na semináři představené patřil Active Collab (odbornou přednášku měl o něm Michal Franěk z w3w, jelikož ho ve firmě využívají) a podrobně účastníky seznamoval s klady i zápory tohoto online nástroje pro správu projektů.

Dalším ze systémů, o kterých se mluvilo byly třeba Instant-team nebo BM Task (interní systém jedné firmy). Za zmínku stojí připomenout, že některá grafická studia (Applisti) používají youmehub, vyvinutá speciálně pro Mac OS X. Samozřejmostí je u takových systémů triálová verze a support teamu developerů.

O čem se nemluvilo?

O těch ostatních a hlavně ne o Basecampu, který využívají i některé české firmy. Basecamp nabízí dokonalou podporu, problém je v tom, že je drahý – ceník Basecampu pro srovnání s ceníkem Active Collabu (běžný uživatel nepozná až tak velké rozdíly). Je otázkou, jak a na co by využily pokročilých funkcí větší firmy.

Pokud máte zkušenosti s těmito systémy nebo třeba s úplně jinými, budu ráda, pokud se o ně podělíte.

Trochu dlouhý úvod s poměrně krátkým shrnutím, že by copywriteři měli tyto služby zvládnout pokrýt.

Copywriter a zároveň i překladatel

Pokud si zrovna neobjednáte zpracování textu na zakázku, ale na základě překladu, nemusíte v prvním kroku hned hledat překladatele. Na českém internetu dnes nabízí služby xy copywriterů, kteří se zároveň živí i jako překladatelé (jedná se většinou o standardní jazyky jako angličtina, němčina, francouzština, španělština nebo ruština). Pokud je váš originální text v některém z těchto jazyků, máte vyhráno a výsledná suma by nemusela být nijak vysoká. V případě jazyků jako arabština, čínština, japonština, ale i taková portugalština je to už horší a netrpělivě čekám, až se na itnernetu objeví zajímavá osobnost, která bude navíc nabízet překlady i z ne zcela standardních jazyků (čínština je například velmi žádaná).

Je copywriter schopný zajistit uživatelské testování?

Další schopností, kterou by copywriter mohl zvládnout, je pomoci svému zadavateli zároveň s uživatelským testováním a rozvržením architektury webu. Prací textaře je totiž projít nejméně deset webů podobné tématiky jako má zadavatel a zároveň sledovat rozmístění textů na webu, jejich dosažitelnost pro návštěvníky a vhodné zařazení do sekcí. Pokud si zadavatel bude přát, bylo by určitě zajímavé vyzkoušet před spuštěním stránek uživatelské testování. Na uživatlské testování nemusí copywriter najímat externí osoby, stačí požádat o pomoc rodinu, přátelé nebo kolegy a kolegyně v práci.

Copywriter a zároveň znalec marketingového využití sociálních sítí

Copywriting (psaní textů pro tištěné nebo elektronické prezentace a média) není tedy jen o schopnosti napsat marketingově zajímavý text, ale i o schopnosti vymyslet strategii, jak přimět ostatní, aby si zakoupili, objednali či jinak využívali vašich služeb.

Taková strategie využívá různé nástroje pro reklamní účely. Zůstaňme u sociálních sítí. Kromě “téměřvšechznalých” sítí jako Facebook nebo Twitter a YouTube jsou tu pak dalšími zajímavými prostředky Vimeo,  Flickr, Netlog, Linkedin apod. (seznam hlavních sociálních sítí na světě). Textařovou prací by tedy mělo být zároveň i zpracování strategie, jak váš výrobek či službu v těchto sítích zviditelnit a zpopularizovat.

Textař se tedy nemusí jen zaměřit na marketingově laděné texty, ale zároveň i nabídnout koncept, který osloví cílené publikum. Trochu bych poupravila slova Tomáše Grombíře na “Copywriter hledá způsob jak komunikovat s co nejvíce lidmi”. To znamená vžít se do jejich pocitů, zvyků a najít jejich potřeby nebo jim takové potřeby nenucenou formou nabídnout.

Co myslíte, měl by copywriter nabízet i jiné služby než psaní textů?

P.S.: Tímto se omlouvám všem feministkám a genderovým stoupencům, jelikož se v textu vyskytuje častější použití sloves, podstatných jmen a zájmen  v mužském rodě.

Na blogu se sešlo hodně zajímavých komentářů a úvah. Pokusím se shrnout to nejdůležitější z postřehů a zkušeností psavců, kreativců a SEO specialistů.

Uvádět ceník na na webu či neuvádět?

Marek Prokop, specialista na internetové obchodní strategie, doporučuje cenu na web uvádět jako první filtr. Copywriter Martin Tomčík zase říká, že ceník poskytuje méně prostoru na optimalizaci ceny u složitých témat. S Martinovým návrhem souhlasím. Na druhou stranu, uvedením ceníku na webu zatím testuji reakce návštěvníků. Potenciální zákazník se tak na web podívá a i podle cen se rozhodne, zda si službu objedná či ne. Během dvou měsíců plánuji ceník sundat a otestovat případné změny reakcí (očekávám, že bude chodit více nabídek s dotazy na cenu). Až dotestuji, napíšu.

Kreativní versus informativní texty

Ceny by se v to případě měly lišit. Pokud má klient jasnou představu a pošle vám seznam, co chce na webu mít a pouze vás žádá o “učesání fazonky”, jsem toho názoru, že cena by se měla lišit od případu, kdy klient neví, co na webu chce (nebo nemá moc jasnou představu) a vás žádá, abyste mu texty na web vytvořili. To znamená, že musíte vyvinout nějakou míru kreativních nápadů, které vás budou stát více času a námahy.

Jak zahrnovat do vyúčtování analýzu a tvorbu koncepce

Souhlasím s Michaelou Gregorovou, že copywriter by měl do své práce zahrnout i analýzu a tvorbu koncepce a nenechávat ji pouze na klientových představách. Obzvlášť když klient požaduje kreativní práci – potřebuje od vás vytvořit text a nemá příliš jasno, kam chce s prezentací směřovat. Koncepce práce se mi osvědčila v případě dlouhodobé spolupráce. Považuji za dost podstatné si s klientem sednout a projednat strategii, například co od webu, blogu, tiskového materiálu požaduje a zda jsou jeho požadavky reálné. Copywriter tak klienta nejen usměrňuje, ale zároveň mu pomáhá i s konceptem projektu (pokud ho rovnou sám nevymyslí).

Jak ale takovou analýzu účtovat? Někdo ji zahrnuje již do ceny za text, někdo naopak odděluje. Osobně bych se přikláněla k hodinové sazbě více než k počtům NS (normostran). A to z důvodu, že se jedná o kreativní psaní, koncept musíte (ve většině případech) vymyslet vy (tj. stojí vás to čas přemýšlením) a teprve pak sepsat text. Pokud dostanu poptávku s výše popsaným příkladem, ihned klienta upozorňuji na své požadavky a většinou se setkávám s pochopením.

Cena za normostranu versus cena za hodinovou práci

Asi nejdiskutovanější téma. Obecně z názorů vyplývá, že v případě sloganů a krátkých úderných textů je účtování za NS zcela nevýhodné a pro copywritera prodělečné (musí je vymyslet, tj. tráví čas přemýšlením a poměr čas/ns se v tomto případě nevyplatí). To samé se dá říci o všech kreativních službách, kde musíte nejprve něco např. zábavného vymyslet a pak sepsat. Pokud alepouze přepisujete, opravujete nebo překládáte, je účtování konečné částky podle NS asi pro copywritera výhodnější variantou.

Co s postupem času vidím v tomto příspěvku jako trochu opominuté je transparentnost cen pro klienta. Souhlasím s Tomášem Vítem v bodu, že cenové kalkulace musí být pro klienta naprosto průhledné a klient by vždy měl vědět za co platí. To znamená, že pokud posíláte vyúčtování, měly by v něm být zahrnuty položky jako práce na konceptu (pokud nějaký tvoříte) a dále samotná práce s texty. Chceme přeci, aby klient měl dobrý pocit nejen z výsledné práce, ale i z naší komunikace a obrátil se na nás v případě dalších zakázek.

Princip fungování Tropu

Jeden z vývojářů, Aleš Roubíček, na svém blogu popisuje princip fungování nové online služby. Jde o to, že pokud plánujete nějakou schůzku s přáteli, kolegy, rodinou v nějakém podniku, mělo by neznalým místa stačit pouze zaslání linku, kde se zobrazí adresa, web, kontakty, mapa a případně fotografie. Pokud tedy lokalitu, jméno a styl podniku neznáte, měl by to být jednoduchý způsob, jak se s ním seznámit. To ale není všechno. K jednotlivým podnikům lze napsat recenzi. Malinko mi nepřipadá logické možnost otagovat společně s recenzí jednotlivé podniky podle svého uvážení. Tím vzniká prostor pro potencionální kolizi, protože ne každý přiřadí ke kávě slovo káva, ale třeba coffee, kafe, kavárna, kafčo, apod. Nesmyslné množství tagů pak může ostatní návštěvníky jen zmást.

Trop.cz – všechny zábavné podniky v jednom

Na českém internetu mi chyběl takový hravý guide. Pro milovníky restaurací a kaváren je tu třeba Restaurant-Guide, který ale nemapuje zdaleka tolik míst jako Trop. Dále existuje průvodce po klubech v Praze (v beta verzi) a velký konkurent Tropu České hospůdky s poměrně detailními údaji a záběrem na celou ČR (rozuměj větší města). Jenže všechny tyto projekty něco postrádají. A je to možná ta hravost a soutěž, kterou Trop hned na začátku vyhlásil.

Několik postřehů o tom, co se mi na Tropu líbí/nelíbí

Homepage (úvodní stránka) je velmi příjemná. Dobře rozmístěné menu, kategorie, možnost sledovat nově přidané podniky nebo recenze, to se mi libí. Stejně tak uvítám, když někdo hodí link na akci do mého oblíbeného podniku. Nabídka na místa v okolí je také zajímavý nápad.

Líbí se mi i způsob přihlašování. Žádná dlouhá registrace. Přihlásit se můžete i pomocí Twitteru a v nejbližší době i Facebooku.

Jako uživatel Tropu zkouším psí kusy, abych zjistila, co všechno si můžu dovolit. Trochu mě štve, že když založím nějakou akci, nemohu ji zpětně vydeletovat (smazat). Alespoň jsem proto nenašla to pravé tlačítko.  Rovněž bych uvítala zasílání odkazů přímo z formuláře na podnik i přátelům, kteří nejsou členy komunity Tropu.  Občas se stane, že přidám místo nebo napíšu recenzi a web zrovna nefunguje (recenze se nenačte a musím pěkně znovu). Mám však strpení, stránky jsou přeci jenom v testovací verzi.

Otázka je, co bude dál? Bude se Trop rozšiřovat nebo nabízet i jiné služby?

1. Náklady

Omleté, že? Ale pořád platí, že pořizovací cena za balíček OO (Open Office) je 0 (nula). Nezastírám, že jsem typický šetřílek a cena mezi je pro mě jeden z rozhodovacích důvodů. V době, kdy všichni šílí kvůli ekonomické krizi se mi naopak zdá, že balíček otevřené kanceláře je zajímavým způsobem, jak firmě pomoci ušetřit na nákladech. (Na druhé straně bych měla podotknout, že MS Office teď pro domácnosti a studenty nabízí zajímavé ceny).

2. Intuitivní ovládání

Chápu, že tento bod může být trochu sporný. Kdo je zvyklý na MS Office, může v OO chvilku tápat a naopak.  Je to otázka zvyku. V OO oceňuju hlavně Writer, kde si mi daleko příjemněji pracuje se styly než  například ve Wordu.

3. Velikost

Nainstalovaný OO soubor má nějakých 350 MB.  Můj něco-jako-počítač má 80 GB a je navíc zaneřáděný grafickými programy a filmy, takže vždy uvítá nějaké to místo navíc, i když se jedná o pouhých 300 MB.

4.  Pomalost/Rychlost při otevírání a práci

Ano, OO je opravdu pomalý. Celá kancelář déle startuje, v samotné práci mě ale už nic neomezuje. Naopak práce s tabulkami, textovými formáty, grafy mi přijde rychlejší než v MS Office.

5.  Srovnání nejčastějších funkcí v MS a OO

Z OO nejčastěji používám OpenWriter, OpenCalc, OpenDraw a OpenImpress. V OpenCalc trochu bojuji s makry (neumím je), naopak vytvářet kontingenční tabulky mi přijde snadnější než v Excelu. V OpenWriter jsem si musela doinstalovávat některé funkce, které má MS Office automaticky dané.

Ve škole jsme neustále požívali Powerpoint se všemi funkcemi, které nabízel. Impress je na tom podstatně hůř, ale pro mě, jako obyčejného uživatele, jsou jeho základní funkce dostačijící.  OpenDraw je mi milejší než všechny placené i neplacené softwary, a to jsem jich už pár zkusila.

No, možná povrchní srovnání, nicméně stopuji čistě uživatelské pocity.

6. Využití všech pokročilých funkcí

Pobavili mě příspěvky na Lupě a jiných stránkách, takový věčný boj mezi MS Office a Open Office. Základním faktem ale zůstává, a teď cituji jednoho čtenáře Lupy, že “k čemu rozsáhlý funkce databáze a hradla a já nevím co všechno, když tam stejně 99% procent lidí jenom píše text, vyplňují tabulky a maximálně přidají nějakou hlavičku stránky.” Nepřijde vám to taky pravdivé?

7.  ODF formáty

Nespornou výhodou OpenOffice.org je užití formátu ODF (ve kterém jsou standardně ukládány všechny dokumenty). Většina států uznává ODF jako ISO standard a je tak možné jednoduše komunikovat s úřady. Více informací o ODF najdete na stránkách Aliance ODF. Naopak u MS Office mám problémy otevírat formáty (docx, xmlx …), kompatibilita Microsoftu je tedy problém.

Je mi jasné, že takové srovnání chabě přesvědčí, proto bych ráda uvítala i vaše postřehy při práci s Open Office a MS Office. Třeba v čem vám jednotlivé programy vyhovují, nebo co vám v nich naopak chybí.  Odborných názorů je na netu hodně, jak se k tomu ale staví obyčejní uživatelé?

Open Office ke stažení.

MS Office trial verze ke stažení.

Zkusím v příštím článku sepsat něco o tom, jaké slovníky Open Office používá, jak je stáhnout a nainstalovat a jaká rozšíření Open Office využívám.

1. Využívání seznamů na Twitteru

V předchozím článku jsem se snažila vysvětlit, co vám přinese vytváření seznamů na Twitteru. Tím, že se dostanete na několik seznamů, budou se vaše tweety objevovat napříč weby pod nějakou sekcí. Pomocí seznamů můžete být lépe nalezitelní pro ty, kteří třeba právě poptávají vaše služby.

2.  Propojenost s ostatními sítěmi

Propojenost na sociálních sítích a na webu jako celku znamená, že příspěvek, který odpublikujete se může rázem objevit jak na Twitteru, tak na Facebooku, různých blozích apod. Ideální prostředek, jak expandovat vaše tweety do světa.

3.  Budování cenných vztahů

Chris Crum uvádí pěkný příklad, jak si na Twitteru budovat vztah s vašimi čtenáři. Jako základní koncept uvádí: listen, learn, care and serve (volně přeloženo jako naslouchat, pochopit, mít zájem a posloužit). To znamená, pokud působíte v rámci nějaké komunity, měli byste znát její potřeby a zajímat se o ně. Posloužit jí můžete tím, že poskytnete něco, co taková komunita hledá, zajímá ji, apod.

4.  Cílená návštěvnost

Pokud tweetujete o zajímavých tématech, získáte nejen náhodné followery, ale i vracející se čtenáře, se kterými máte nejspíš společné téma. Vytváříte si tak kolem vás určitý typ komunity, jejíž členové na sebe navzájem odkazují nebo retweetují odkazy, hlášky, apod. 

5. Aktuálnost

Tím, že publikujete a využíváte klíčová slova ve vašich tweetech znásobujete pravděpodobnost, že se vaše tweety budou zobrazovat ve vyhledávání v rámci Twitter search. Chris v tomto bodě upozorzňuje i na tipy, jak se zobrazovat na výsledky ve vyhledávání v reálném čase.

6. Spojení se zákazníky

Existuje několik způsobů, jak se spojit s vašimi klienty, přáteli, spolupracovníky nebo osobami, které vás v rámci internetové komunity zajímají. K tomu můžete použít nástroj TwellowHood, s jehož pomocí můžete najít ostatní twitteristy ve vaší lokalitě. Chris Crum dále upozorňuje na Google’s new Social Search. I když prozatím v testovací fázi, tato novinka by měla umět vracet výsledky ve vyhledávání ovlivněné členstvím v sociálních sítích. Když to zjednoduším, měl by to celé fungovat na principu, že se přihlásíte do svého Google účtu a zadáte do pole vyhledávací výraz. Jestliže existuje relevantní obsah k vašemu vyhledávání napsané někým ze sociální sítě, ve které jste členem, vrátí se vám výsledky v sekci ”Výsledky od osob ve vašem okruhu”. Více o Google Social Search.

7.  Multikulturální proud ve více jazycích

Twitter, který je nyní ve třech jazykových mutacích – angličtině, japonštině a španělštině (o španělské mutaci napsal pěkný článek Jindřich Lauschmann na tyinternety.cz) oznámil, že se připravují další verze v italštině, francouzštině a němčině. Publikovat v několika cizích jazycích přitáhne velký okruh čtenářů, případně klientů, nemyslíte?

8.  Neokoukané s velkým potenciálem

Twitter je nový komunikační prostředek a určitě mu budou přibývat další funkce. Chris odkazuje na stránky Laury Fitton OneForty, kde najdete recenze na různé twitterovské aplikace a hodnocení jejich komerčního využití.

Závěr? Ještě si myslíte, že Twitter není velký pomocník v marketingové propagaci?

K čemu jsou seznamy na Twitteru

Zakládáním seznamů si vytvoříte síť příbuzných oborů a osob, které v těchto oborech publikují. Ne každý den máte čas číst brouzdat po profilech twitteristů a sledovat jejich tweety.  Tím, že si vytvoříte vlastní seznam si zajistíte, že třeba neminete zajímavý tweet od vašeho oblíbence.

Věřím, že seznam má ještě jednu zajímavou funkci. Sleduji “hlášky” vícero osobností někdy ze zajímavosti, jindy z toho důvodu, abych neztratila přehled i o jiných oborech na internetu. Nicméně ne vždy mají tyto tweety pro nás hlubší informační hodnotu. Seznam pak v časovém presu pomůže vyfiltrovat to, co je pro nás podstatné si přečíst.

Vytvořte si vlastní seznam, ostatní ho mohou follouovat

Vytvářet si seznam jen pro sebe je asi fajn, nicméně Twitter umožňuje vytvářet i tzv. veřejné seznamy. Zvolíte-li po vytvoření vlastního seznamu možnost veřejného zobrazení, umožňujete celé síti vašich followerů nejen do takového seznamu nahlížet, ale i ho sledovat.

Hlavní myšlenkou je tedy a) ušetřit čas a zaměřit se na to, co mě skutečně zajímá b) rozšířit síť kontaktů, které jsou třeba tématicky zaměřené. c) … co myslíte, jakou další funkci mohou seznamy mít?

Další informace (a to nejen o seznamech) se dočtete na blogu Twitteru.

Poznámka: Tímto se omlouvám za komolení slova follow ve významu follouovat, followeři apod. Připadá mi to  jako již všeobecně vžitý termín.

Troufáme si říct, že každý autor nějakého blogu si dříve nebo později projde “psací” krizí, kdy si položí otázku, zda pokračovat s “blogováním”. Někdy prostě dojde dech, témata i nálada chuť dál publikovat. Proto také většina začínajících autorů po krátké době skončí, zjistí-li , že na jejich blog nikdo nechodí a počáteční nadšení se tak nějak celkově vytratí.

Touto fází si asi musí projít každý, ale pouze ti co vytrvají mají šanci vybudovat úspěšný a navštěvovaný web.

Jak nepropadat panice a vytrvat v blogování? Zkusme na začátek několik tipů, které doporučují zkušení blogeři:

1. Říká se, že téma je priorita číslo jedna

Na některé z přednáškek o copywritingu či internetovém marketingu nám školitel radil, že psát bychom měli o tématech, kterým rozumíme. To znamená, děláte-li PPC (pay-per-click) kampaně, bude vám zatěžko dát dohromady téma o sociálních sítích. My se domníváme, že byste měli psát především o tom, co vás baví a je vám blízké. Není na škodu se vyjádřit i k jiným oborům, vždy však s tím, že publikujete váš názor, nikoli odborný text.

2. Stanovte si okruh témat, o kterých chcete psát

Můžete klidně psát o programování i vaření. Proč ne? Na blogu se to smí. Nezapomeňte příslušné příspěvky otagovat do  jednotlivých kategorií. A to proto, že kdyby na vás náhodou někdo narazil z vyhledávače a chtěl si přečíst další články, měl by s lehkostí na vašem blogu najít kategorie dalších témat.

3. Pište o tématech, která vás zajímají

Někteří autoři doporučují udělat si z blogování zvyk. Nicméně to se mine s cílem, pokud nemáte o čem zrovna psát. Z vlastních zkušeností je asi lepší jednou publikovat více příspěvků, jindy méně, podle dostupnosti témat (anebo momentálního políbení můzy). Z textu musí být patrné, že téma vás baví (jinak se čtenář unudí).

4. Inspirujte se ostatními blogy a komentáři

Základ. Čím více blogů čtete, tím jasnější představu o tématu získáte. Navíc, pokud píšete článek a nevíte, jak zformulovat větu, není nic lepšího než se podívat, jak to dělal kolega na jiném blogu a jeho formu pak podle svého poupravit. Komentáře se obykle hodí jako zpětná vazba. Pohled z jiné  strany. I nesouhlasný komentář (v rámci pravidel slušného chování) je dobrý komentář, z kterého můžete vytěžit maximum.

Rada na závěr: Nezapomeňte si každý zajímavý blog přidat do RSS čtečky či do záložek.

Tip na závěr: Lepší vrabec v hrsti, než-li pes na střeše.

Co je ghostwriting

Ghostwriting nepíše žádný přízrak, ale blogger, copywriter či erudovaný zaměstnanec firmy, který pod články neuvádí své jméno. Některé definice říkají, že ghostwriter je najmutý copywriter nebo spisovatel, který publikuje pod jménem jiné osoby či firmy, avšak se jejím souhlasem. S takovými příspěvky se pak setkáme na webu nebo firemním blogu. Ghostwriter často také píše PR články, odborné texty, knihy, nebo upravuje již existující materiály.

Ghostwriting je zjednodušeně druh služby, u které si autor textu, (knihy, tiskového prohlášení, atd.) nenárokuje, aby u díla bylo uvedeno jeho jméno.

Na veřejnosti se můžeme setkat s tituly či veřejnými projevy, které jsou často dílem ghostwritera. Uveďme příklad autobiografie The Ronalda Reagana “An American Life”, která pochází z dílny Roberta Lindseye.

Jaká je práce ghostwritera

Už jsme zmínili, že ghostwriter si nenárokuje, aby pod jeho dílem bylo uvedeno jméno. I tak se může proslavit. Dobře a poutavě napsaná biografie či pravidelné blogování zajímavých témat na firemní blog mohou ghostwritera “proslavit” a jeho služby si pak budou žádat ostatní firmy a jedinci. Nejde to ale tak rychle. Vybudovat si dobré jméno a značku chvíli trvá a přináší úskalí.  Například se může stát, že i při té nejlepší víře, nemusí být zadavatel spokojen s výsledkem a z následných úprav se stane tuctový text. Proto by firma či jedinec, který si nechává text zpracovat, měl podnikat zásahy do textu v případě, že text nekoresponduje s faktickými údaji.

Na co by se měl ghostwriter připravit

Ghostwriter by si měl být vědom, že i kdyby se jeho publikace proslavila, on/a pravděpodobně bude stát dále v ústraní. Podle uvážení “autora” díla může být ghostwriter zmíněn ve věnování typu “díky X.Y. za pomoc, bez které by tato publikace nikdy nebyla dokončená”, někdy je ghostwriter uveden jako spoluautor.

Co všechno by měl ghostwriter umět

Především psát. A to poutavě, výstižně. Dobře by měl znát publikum, pro které píše. Důležitou vlastností ghostwritera je pak především trpělivost. Ghostwriter by rovněž měl znát pravidla vedení rozhovoru, klást trefné otázky a vytáhnout z mluvčího ty nejpodstatnější a nejzajímavější informace. Pokud si klient žádá, ghostwriter by měl rovněž dobře imitovat způsob myšlení a intonaci jednotlivce, či dobře znát firemní vizi a kulturu firmy. Ale abychom nezapomněli to nejdůležitější: Ghostwriter musí být zapálený pro téma, o kterém píše.

Pro koho je ghostwriting vhodný?

Pro kohokoli takřka v jakémkoli oboru. Psát pod jménem firmy nebo jedince lze na web, pro televizi, rádio, časopisy, noviny a jiné tištěné publikace.

Ghostwritera je každopádně vhodné najmout si vždy, když na svůj projekt psaní z časových či jiných důvodů nestačíte.

Kam dál?

Ghostwriting je v Čechách ve fázi vývoje, zatímco v západních zemích je velmi oblíbené (především pak ve Spojených Státech). Pokud si chcete o ghostwritingu ještě něco přečíst, doporučujeme tyto zdroje:

How to Become a Ghostwriter
What is a Ghostwriter
Caslon Analytics Ghosting note
Co je to copywriting a ghostwriting?